ARFID (Avoidant Restrictive Food Intake Disorder) je porucha příjmu potravy spočívající v odmítání jídla nebo skupin jídel na základě jeho textury, vzhledu, chutě, vůně, tvaru. Nepojí se jako ostatní PPP s negativním sebeobrazem a strachem z dopadu jídla na tělo, ale hlavně z úzkosti, stresu a strachu z jídla samotného, což vede k vyškrtávání celých skupin potravin a nedostatečné výživě. Úzkost
Mezi kompletním zaléčením u závislostí, kdy se vám povede zcela fungovat bez návykové látky a krizovým obdobím se táhne zvláštní období podobné zemi nikoho. Kdy nejste schopní látku vysadit, nechcete látku vysadit a to, co vám závislost přináší, převažuje nad negativy, která se ale začínají čím dál víc ozývat. Nejste schopní fungovat bez toho něčeho,
Duševní nemoce jsou koktejl smíchaný z genetických predispozic, raných zážitků a prostředí. Přesto nelze odhadnout u koho se se projeví a kdy. První „epizody“ hlavně u psychóz mohou být ochromujícím zážitkem, ale pokud se rozeznají včas, je možné se vyhnout jejich většímu zásahu do života. Spouštěče Duševní nemoci se nejčastěji poprvé objevují v období dospívání od přibližně
Konopí může vypadat jako úleva, ale u lidí s afektivní poruchou často jen zakrývá skutečný problém. Nabízí klid na chvíli, ale po odeznění účinku zůstává ještě hlubší neklid. Lidé s afektivní poruchou se často pohybují mezi dvěma světy. V jednom je klid, který bývá těžký a tichý. V tom druhém je přebytek energie, myšlenek a
Disociace patří mezi jedny z obranných mechanismů, se kterými se v různé míře může setkat každý. Na jedné straně spektra stojí denní snění a „zírání do blba,“ na druhé úplné oddělení se od vlastních emocí, těla, vzpomínek v reakci na nějaký spouštěč. V nejtěžších případech dochází k oddělení od sebe sama (např. jako následek traumatických poruch) a vytvoření jednotlivých osobností
Narcistická porucha osobnosti (NPD) se u člověka vyvíjí od raného dětství, kdy zabraňuje správnému vývoji osobnosti – následky přichází v podobě narušení vědomí vlastní hodnoty, rozštěpení identity, emoční nedostupnosti. Během dospívání a v dospělosti si člověk svou identitu brání grandiózními představami, má velké nároky na sebe i ostatní, nedokáže se vcítit do ostatních, sleduje emoce zaměřené
Strašně špatně se mi tentokrát hledala úvodní věta článku. Chtěla jsem říct, že je pravda, že poruchy příjmů potravy mají co dělat s tělem, jeho vzhledem a strachem z nepřijetí. Taky že je pravda, že do určité míry se asi nemůžeme krmit čokoládou pořád. Že když se z PPP uzdravujeme, je fajn, že na nás většinou dohlíží
Poruchy příjmu potravy (PPP) zasahují nejen do psychického zdraví, ale demolují i tělo, což je dělá jedny z nejnebezpečnějších duševních onemocnění. Obvykle o nich mluvíme ve spojitosti s dospívajícími dívkami, kdy se obvykle objeví poprvé, jenže přetrvávají klidně i celý život a zkušenosti s nimi mívají ženy a muži i vyššího věku. Rozlišuje se více
Sebevražda je záludná, protože samotnému aktu sice předcházejí určitá znamením, ale ta ne vždy dokážeme rozšifrovat. Ani si nedokážeme představit, proč by se dotyčný měl pokusit vše takto vyřešit. Přesto překvapivě jako společnost máme určité pochopení pro podobné skutky, když si dokážeme najít „racionální“ důvod. Špatná životní situace, dluhy, fyzická bolest, smrt blízkého, vysoký věk.
Lidé na autistickém spektru či s ADHD se k odborníkovi často dostávají kvůli přidružené diagnóze post traumatického syndromu. Stejně tak ho můžeme najít vedle poruch osobnosti. Diagnostický proces může trvat, protože post traumatický stresový syndrom (dále jen PTSD) zesiluje projevy neurodiverzity nebo poruch osobnosti a naopak. Proč se na sebe diagnózy tolik vzájemně navazují a co zde způsobuje větší riziko vzniku post
