Příběh Žofie
Zamilovala jsem se. V padesáti letech, po třiceti letech manželství, jsem se naprosto a platonicky zamilovala do kolegy. Do ženatého nadřízeného. Bylo to šílenství. Čekala jsem dlouhých šest hodin jen proto, abych ho na okamžik zahlédla projít kolem okna. Psala jsem mu dlouhé zprávy, volala pod záminkou pracovních záležitostí, chodila kolem jejich domu. Stačilo mi…
Příběh Gabriely
Před několika lety se to prostě začalo dít. Nevím ani jak. Přicházela jsem domů z práce unavená tak, jako kdybych celý den makala v dolech. Říkala jsem si, že si na chvilku odpočinu. Jenže časem to došlo do stavu, kdy jsem si lehla a někdy už ani nevstala. Usnout jsem přitom nedokázala. Prostě to nešlo.…
Nejsou léky bez zdravotních potíží, ani psychofarmaka ne
Léky jako berlička, léky jako zdání normality, léky, bez kterých se nedá fungovat. Léky, které vyřeší všechny potíže. Kéž by. Mám tendenci vnímat psychiatrické léky jako poslední možnost, někdy se setkám s názorem, že kdo bere léky, nemá pak nárok na psychické potíže či se berou, aby člověk zapadl do společnosti. Od ostatních vím, že…
Fakt jako
-
Částečná disociativní porucha identity a jiné specifické disociativní poruchy identity
Podobně jako u mnoha jiných duševních nemocí, i disociativní poruchy představují spektrum představované společným znakem – přerušení v prožívání vlastní identity. Samotná disociativní porucha identity je známá pro různé podoby amnézie a rozdělené části osobnosti, tzv. altery. A co když amnézie není tolik přítomná? Co když části nejsou jednotlivé, ale pořád člověku připadají vzdálené, ačkoli…
-
Tohle lidem s depresí neříkejte. Myslíte to dobře, ale může to bolet.
Když někdo v našem okolí onemocní depresí nebo jiným duševním onemocněním, většina z nás udělá jednu naprosto přirozenou věc. Začne hledat správná slova. Chceme druhého uklidnit, dodat mu naději, povzbudit ho nebo mu ukázat, že jeho situace není bezvýchodná. Je to vlastně projev zájmu. Jenže právě v tu chvíli se často stane něco zvláštního. Čím více se snažíme…
-
Co od vás skutečně potřebuje člověk v hluboké depresi?
Když někdo, koho máme rádi, onemocní depresí, přirozeně mu chceme pomoci. Jenže právě u deprese může být překvapivě těžké poznat, co vlastně dělat. Když si člověk zlomí nohu, odvezeme ho k lékaři, pomůžeme mu s nákupem a víme přibližně, co od nás potřebuje. Deprese takto čitelná není. Člověk může sedět vedle vás na pohovce, fyzicky…
