Už se neptám: „Proč já?“
Když člověk poprvé uslyší psychiatrickou diagnózu, málokdy přijde úleva. Většinou přijde strach, zmatek, vztek a hlavně otázka, která se dokáže v hlavě opakovat donekonečna: „Proč zrovna já?“ Pamatuju si období, kdy jsem nad tím přemýšlel téměř každý den. Hledal jsem důvod, proč ostatní zvládají běžný život a moje hlava se dokáže během pár měsíců změnit
Deprese mi vzala schopnost vidět realitu
Ještě pár týdnů předtím jsem pracoval téměř bez spánku a měl pocit, že zvládnu cokoliv. Pak přišel náraz. Ze dne na den jsem nedokázal zvednout telefon, dojít do práce ani uvěřit tomu, že někdy bude líp. Tohle je příběh pádu, který mě málem zničil. Byla to myslím první středa nebo čtvrtek roku 2024. Seděl jsem
Příběh Lucie
Mám HPO, úzkostně depresivní poruchu a syndrom závislosti. Občas říkám, že jsem takový sběratel diagnóz. Tři roky jsem stabilní. Hodně mi pomohla správně nastavená medikace, terapie a práce na sobě. Byla to ale dlouhá cesta. Doktor se mnou řešil různé možnosti, ale já vždycky říkala, že potřebuju hlavně chodit a chodit, protože právě při pohybu
Fakt jako
-
Proč lidé s depresí působí líně, i když bojují o přežití
Jedna z nejhorších věcí na depresi je, že zvenčí často vypadá jako lenost. Člověk přestane odepisovat na zprávy, odkládá povinnosti, nemá energii jít mezi lidi a někdy nezvládá ani obyčejné věci, jako je nakoupit, uklidit byt nebo vstát z postele. Okolí pak často vidí někoho, kdo „nemá disciplínu“, „málo se snaží“ nebo „jen potřebuje zabrat“.
-
Emoční kocovina po mánii
O mánii se často mluví jako o období extrémní energie, produktivity a euforie. Jako o stavu, kdy člověk několik hodin spí, všechno zvládá, má nekonečné množství nápadů a připadá si téměř neporazitelný. Jenže mnohem méně se mluví o tom, co přijde potom. O stavu, který bych nazval emoční kocovinou po mánii. A právě ta bývá
-
Hraniční porucha osobnosti: mezi extrémy emocí a vztahů
Hraniční porucha osobnosti patří mezi klinicky nejvýraznější a zároveň nejvíce nepochopené poruchy osobnosti. Navenek se může projevovat intenzivními emocemi, nestabilními vztahy a impulzivním chováním, ale pod tímto povrchem se skrývá hluboká vnitřní nejistota a obtížná regulace prožívání. Člověk s touto poruchou často nezažívá emoce „víc“ jen kvantitativně, ale jinak kvalitativně – rychleji, silněji a s
