Pokračování příběhu Renáty
Dlouho jsem měla pocit, že to, co prožívám, se vlastně nedá úplně vysvětlit. Ne tak, aby to druhý člověk opravdu pochopil. Ne pár větami, ne jedním rozhovorem. Bipolární porucha není něco, co je vidět na první pohled. Není to zlomená ruka, není to horečka. Člověk může normálně fungovat, chodit do práce, smát se, bavit se
Příběh Adély
Vyrůstala jsem v neproblematické rodině, vztahy s rodiči i sourozenci jsem měla vždy celkem dobré. Ve škole ani s kamarády to taky nijak vážně neskřípalo. Přesto jsem v době dospívání začala pociťovat pocity prázdnoty a tísně. Život mi připadal nesmyslný. Nejenom můj, ale život obecně. Pachtění pro věci a zážitky, které stejně pominou, přijde další
Roky jsem si myslel, že selhávám. Až diagnóza schizoafektivní porucha mi ukázala pravdu.
Několik let jsem žil mezi dvěma extrémy. Ve chvílích, kdy jsem byl nahoře, jsem zvládal víc než kdy dřív. A ve chvílích, kdy jsem padal, jsem sotva zvládl vstát z postele. Dlouho jsem si myslel, že je to o výkonu, vůli a charakteru. Dnes vím, že to byl začátek nemoci, která si mě postupně začala
Fakt jako
-
Schizoidní porucha osobnosti – když samota není problém, ale přirozenost
Někteří lidé nepůsobí smutně ani úzkostně. Nevyhledávají kontakt, nemají potřebu sdílet, nevstupují do vztahů tak, jak je to běžné. Zvenku mohou působit chladně, odtažitě, někdy až nezúčastněně. Často se o nich říká, že jsou „uzavření“ nebo „asociální“. Jenže tohle označení realitu spíš zkresluje, než vysvětluje. V některých případech nejde o problém ve vztazích, ale o
-
Cyklothymie – Na bipolárním spektru
Rozlišujeme tři bipolární poruchy. Bipolární poruchu typu I., kdy člověk zažije alespoň jednu manickou epizodu, bipolární poruchu II. typu, kdy převažují depresivní epizody a hypománie. Trojici uzavírá cyklothymie, kdy člověk nedosahuje takové vážnosti symptomů, aby se mohla diagnostikovat bipolární porucha – jsou přítomné mírnější deprese a hypománie, proto se často označuje za mírnější formu bipolární
-
Disociace. Stav, kdy jsi tady… ale zároveň tak trochu mimo
Jsou chvíle, kdy se něco nenápadně změní. Sedíš v místnosti, mluvíš s lidmi, reaguješ, všechno běží normálně, ale uvnitř máš pocit, že jsi o krok vedle. Jako bys nebyl úplně součástí toho, co se děje. Vnímáš svět, ale nedotýká se tě tak, jak by měl. Emoce jsou slabší, vzdálenější, někdy úplně otupené. Někdo to popisuje
