Příběh Žofie
Zamilovala jsem se. V padesáti letech, po třiceti letech manželství, jsem se naprosto a platonicky zamilovala do kolegy. Do ženatého nadřízeného. Bylo to šílenství. Čekala jsem dlouhých šest hodin jen proto, abych ho na okamžik zahlédla projít kolem okna. Psala jsem mu dlouhé zprávy, volala pod záminkou pracovních záležitostí, chodila kolem jejich domu. Stačilo mi…
Příběh Gabriely
Před několika lety se to prostě začalo dít. Nevím ani jak. Přicházela jsem domů z práce unavená tak, jako kdybych celý den makala v dolech. Říkala jsem si, že si na chvilku odpočinu. Jenže časem to došlo do stavu, kdy jsem si lehla a někdy už ani nevstala. Usnout jsem přitom nedokázala. Prostě to nešlo.…
Nejsou léky bez zdravotních potíží, ani psychofarmaka ne
Léky jako berlička, léky jako zdání normality, léky, bez kterých se nedá fungovat. Léky, které vyřeší všechny potíže. Kéž by. Mám tendenci vnímat psychiatrické léky jako poslední možnost, někdy se setkám s názorem, že kdo bere léky, nemá pak nárok na psychické potíže či se berou, aby člověk zapadl do společnosti. Od ostatních vím, že…
Fakt jako
-
Disociace – Proti proudu vody a copingové strategie
„Disociace je duševní proces, při kterém osoba zažívá odpojení od vlastních myšlenek, pocitů, vzpomínek nebo vlastní identity.” U disociace se často doporučují copingové mechanismy nazývané „uzemnění.” Některé z nich se také dají použít i pro panickou ataku, nebo úzkost. Jedná se o: Aktivní grounding 🙂 Tyto pomůcky mohou pomoci, ale také se může stát, že…
-
Akatizie: Vedlejší účinek léků, který lékaři nejčastěji spletou se zhoršením psychózy
Sestra na oddělení sleduje pacienta, který celý den chodí sem a tam po chodbě. Nevydrží sedět, přešlapuje na místě, kroutí se v křesle, mění pozici každých pár vteřin. Lékař to zhodnotí jako zhoršenou agitovanost a přidá vyšší dávku antipsychotika. Neklid se ještě zesílí. Nikomu nedojde, že příčinou toho, co vypadá jako zhoršení nemoci, je samotný lék, který měl…
-
Katatonie: Když tělo úplně ztuhne, ale člověk je celou dobu při vědomí
Zdravotní sestra na psychiatrickém oddělení si všimne pacienta, který od rána sedí na kraji postele ve stejné poloze. Nemluví. Nejí. Když mu někdo zvedne ruku a pak ji pustí, ruka zůstane ve vzduchu přesně tam, kde ji nechal, jako figurína ve výloze. Kdyby ho člověk neznal, řekl by, že spí s otevřenýma očima. Jenže on nespí. Je…
