Rozlišujeme tři bipolární poruchy. Bipolární poruchu typu I., kdy člověk zažije alespoň jednu manickou epizodu, bipolární poruchu II. typu, kdy převažují depresivní epizody a hypománie. Trojici uzavírá cyklothymie, kdy člověk nedosahuje takové vážnosti symptomů, aby se mohla diagnostikovat bipolární porucha – jsou přítomné mírnější deprese a hypománie, proto se často označuje za mírnější formu bipolární
Relaps nepřichází ze dne na den. Často mu předchází nenápadné změny, které snadno přehlédneme. Jaké jsou první signály, že se psychika začíná měnit? Relaps většina lidí vnímá jako náhlý zlom. Moment, kdy se „něco pokazí“ a stav se během krátké doby výrazně zhorší. Jenže ve skutečnosti to tak většinou nefunguje. Změna často začíná mnohem dřív.
„Časně zpozorovaná krize se zvládá lépe než nezpozorovaná,“ je fajn rada, dokud člověk nezpanikaří a nepustí se do něj strach. Bipolární porucha navíc často vyžaduje pomoc medikace, přitom pilulky pro své uživatele nepředstavují vždy první možnost – medikace není dostupná, nejste si jistí, co se s vámi děje, měníte léky, snažíte se najít své hranice,
Psychofarmaka jsou komplikovaným tématem, protože i když věříte, že pomohou, brát léky na psychiku je zvláštní pocit. Málokdo přebírá medikaci s úsměvem, ačkoli nakonec je fajn poskytnout si tu naději. Stojí to opravdu za to? Někdy ano. Antidepresiva ovlivňují víc než náladu, ale když už někdy nepomohou, tak jak bych chtěla, alespoň poskytnou nový pohled, otevřou
Jak se cítí člověk v momentě, když jeho psychika troubí na poplach a situace nemá žádné východisko? A přitom venku svítí slunce a není důvod k žádným obavám. Článek Pro spoustu lidí jsou pojmy psychická nepohoda, psychická nemoc či panická ataka nepochopitelnými prázdnými slovy. Mají velké štěstí, že je hlava nikdy nezavedla do černého kouta, z kterého není úniku. Ale, obávám
Disociace patří mezi jedny z obranných mechanismů, se kterými se v různé míře může setkat každý. Na jedné straně spektra stojí denní snění a „zírání do blba,“ na druhé úplné oddělení se od vlastních emocí, těla, vzpomínek v reakci na nějaký spouštěč. V nejtěžších případech dochází k oddělení od sebe sama (např. jako následek traumatických poruch) a vytvoření jednotlivých osobností
Závažná duševní onemocnění, jako je bipolární porucha či schizofrenie, výrazně ovlivňují každodenní život. Tento článek představuje osvědčené copingové strategie, které pomáhají pacientům zvládat příznaky a žít kvalitnější život. Terapeutická podpora. Dobrá spolupráce s odborníky (psychology, psychiatry) pomáhá pacientům osvojit si účinné copingové strategie – tedy způsoby zvládání stresu a příznaků nemoci v každodenním životě. Závažná
Deprese a mánie ovlivňují nejen mysl, ale i tělo. Změny srdečního tepu, tělesné teploty či hormonálních hladin jsou fyziologické otisky psychického stavu. Jak funguje propojení mezi psychikou a tělem? Duševní poruchy nejsou jen otázkou psychiky. To, co prožíváme ve své hlavě, se nevyhnutelně odráží na každém aspektu našeho těla. Deprese a mánie nejsou výjimkou –
Jmenuji se Jitka, je mi 46 let a mám dva syny. Už od dětství bylo jasné, že se mnou není něco v pořádku. Moje máma byla velmi vnímavá a spolu s učitelkami ve školce si brzy všimla, že mám své nálady. Ráda jsem si hrála s dětmi, ale čas od času jsem se úplně uzavřela
Život s duševní poruchou není jen o diagnóze. Je to každodenní realita, kterou okolí často nevidí. V tomto článku popisuji vlastní zkušenost. Život s duševní poruchou je jako nevyžádaná jízda na horské dráze. Není vidět, ale dokáže člověka pohltit. Sdílím, co bychom my – lidé s duševním onemocněním – chtěli, aby ostatní věděli. Život s duševní poruchou je jako
