Podobně jako u mnoha jiných duševních nemocí, i disociativní poruchy představují spektrum představované společným znakem – přerušení v prožívání vlastní identity. Samotná disociativní porucha identity je známá pro různé podoby amnézie a rozdělené části osobnosti, tzv. altery. A co když amnézie není tolik přítomná? Co když části nejsou jednotlivé, ale pořád člověku připadají vzdálené, ačkoli ví, že to musí být on?
Poruchy zmiňované v souvislosti s disociativní poruchou identity bývají nejčastěji částečná/parciální poruchou identity (P – DID) a jiné specifické disociativní poruchy aneb OSDD, jež jsou spojeny projevy disociace, depersonalizace, derealizace a nejasnostmi v identitě. Někdy se o nich také mluví jako o kontinuu nebo spektru a v odborné literatuře se člověk nově setkává také s konceptem strukturální disociace.
Splývání diagnóz
Podle manuálu, ze kterého se čerpají diagnostická kritéria, se také někdy OSDD překrývá s částečnou disociativní poruchou osobnosti (P – DID). U obou diagnóz stále dochází k narušení paměti, pocitu identity a disociacím, rozdělení na altery, ale v jiné míře, mění se také vnímání alterů a někdy i jejich počet. Zatímco parciální poruchu identity je možné pod stejným jménem najít jak v Mezinárodní klasifikaci nemocí (dále MKN) i DSM – 5, OSDD a jeho dělení na 1b a 1a se používá v komunitě a někdy v klinické praxi, ne však v diagnostických manuálech.
Částečná disociativní porucha identity – „Vím, že to jsem já, ale necítím to tak.“
Částečná disociativní porucha identity se někdy odlišuje jako více vnitřně prožívané DID. Samotní alteři se dají rozlišit na dominantní část, která funguje v běžném životě a části ovlivňující ji zevnitř, nejčastěji projevující se návaly emocí bez jasného důvodu, ale také změny v ovládání těla, intruzivní myšlenky, hlasy. Alteři u P – DID jsou více propojeni s nějakou událostí v minulosti, která se odštěpila od „jádra“, aby se člověk dokázal vyvíjet dál i přes zažité trauma. Zatímco v DID bývají alteři výrazněji odděleni u částí v P – DID se jedná spíše o subjektivní pocit Vím, že tato část patří ke mně, ale necítím to tak. Nedominantní části mohou například obsahovat dětské prožívání a nemusí se objevovat mimo určité spouštěče. Protože také tato část vychází z určité události v minulosti, P – DID se neprojevuje tak rozsáhlými výpadky paměti v přítomnosti. Jinými slovy samotné tzv. disociativní intruze – přechody mezi altery – nemusí nutně znamenat narušení paměti. Alteři samotní ovšem reagují hlavně na spouštěče z okolí, kdy jim něco spustí vzpomínku, jež může vést k emočně vypjaté situaci či epizodě sebepoškozování a v tom případě často dojde k výpadku paměti na tuto událost. V praxi to také znamená, že komunikace v systému probíhá velice zastřeně.
Jiné specifické disociativní poruchy identity – Rozmazané a oddělené
OSDD bývá stanovena jako samostatná diagnóza, pokud symptomy výrazně zasahují do běžného života, ale nesplňují plně kritéria jiné disociativní poruchy, obvykle DID nebo P – DID. OSDD byla zavedena v DSM-5 a mimo jiné navazuje na dřívější kategorii DDNOS z DSM-IV.
V komunitě se lze setkat se dvěma typy – OSDD 1 a a OSDD 1 b, ve výčtu by mělo být také zmíněno OSDD 2, které ovšem nemá kořeny v traumatu z dětství a představuje následek zamýšleného štěpení v souvislosti s kulty či sektami. Přestože projevy OSDD obsahují jak amnézii, altery či disociace, jejich rozpoznávání je zmatenější. Tím může třeba i připomínat první rozpoznávání DID, které se později prokáže v průběhu psychoterapie. Proto se občas mluví o OSDD jako o zastřešující diagnóze, ačkoli se nejedná o automatický přechod k DID.
OSDD 1 a mívá stejně jako P – DID jednoho altera, kterého považuje za své jádro. Okolo něj se střídají jiní alteři, kteří jsou odděleni disociační bariérou, nesdílejí mezi sebou vzpomínky. Tito alteři bývají „rozmazanější“ a bývá těžké je od sebe odlišit. Asi jako Tohle bych mohl být já. Občas se také mluví o fragmentech.
OSDD 1 b je více podobné DID v rozdělení alterů, kteří jsou obvykle samostatní, ale sdílí vzpomínky, tedy chybí celková amnézie a člověk si je většinou vědom přepínání mezi altery. Teoreticky by se tedy mělo jednat o systém dobře si předávající informace, ale složený z jednotlivých částí.
Poslední zmínku si zaslouží polyfragmentované systémy, kdy se DID systém skládá převážně z „ fragmentů “ alterů, kterých ovšem bývá vysoký počet. Nejde však o samostatnou diagnózu ani oficiální podtyp DID či OSDD a neexistuje stanovený počet částí, od kterého by se systém označoval jako polyfragmentovaný.
Medikace
Medikace se naštěstí používá u všech diagnóz disociativního spektra podobně, totiž spíše na přidružené potíže. Neexistuje nic konkrétně na disociace, ty se ale mohou zmírnit po utlumení právě přidružených potíží jako např. depresí nebo úzkostí, protože ubyde stresových situací. Je možné naučit se potíže zvládat i bez psychofarmak. Rozdíly se často najdou spíše v psychoterapii, jenže i ta se upravuje podle potřeb konkrétního člověka. Terapeut tedy může využít diagnózu převážně k lepšímu uchopení disociací a práci s výpadky paměti.
Závěrem děkuji moc Disociativním králíčkům za pomoc při třídění informací, konzultaci a podnět.
Zdroje
- LLOYD, Mike. Partial DID or OSDD? Classifying and Diagnosing Types of Dissociation. Online. In: . The CTAD Clinic. Dostupné z: https://youtu.be/x1ZfqLEU44E?si=V4EdKUcAn9a64HW-. [cit. 2026-08-04].
- LLOYD, Mike. Understanding Partial DID (Dissociative Identity Disorder) as experienced in physical intrusions. Online. In: . The CTAD Clinic. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=V7qY2k9UM-c&list=PLV_neUfC-B4s&index=7. [cit. 2026-08-04].
- Other Specified Dissociative Disorder. Online. Pluralpedia. 2025. Dostupné z: https://pluralpedia.org/w/Other_Specified_Dissociative_Disorder. [cit. 2026-08-04].
- LLOYD, Mike. What´s the difference between OSDD – 1a and OSDD – 1b and does it matter? Online. In: The CTAD Clinic. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ltPCGJ9BSIo. [cit. 2026-08-12].
- VOJTOVÁ, Hana. Trauma a disociace. Praha: Portál, 2023. ISBN 978-80-262-2013-8.
- ROEPKE, Stefan; PRIEBE, Kathlen; SCHMAHL, Christian; KLEIM, Birgit; ROSNER, Rita; EHRING, Thomas. Dissociative Identity Disorder and Partial Dissociative Identity Disorder. Deutsches Ärzteblatt International. 2026, 123(8), 220–225. DOI 10.3238/arztebl.m2026.0005.
Napsat komentář