Sebevražda je záludná, protože samotnému aktu sice předcházejí určitá znamením, ale ta ne vždy dokážeme rozšifrovat. Ani si nedokážeme představit, proč by se dotyčný měl pokusit vše takto vyřešit. Přesto překvapivě jako společnost máme určité pochopení pro podobné skutky, když si dokážeme najít „racionální“ důvod. Špatná životní situace, dluhy, fyzická bolest, smrt blízkého, vysoký věk. Situace, se kterými se střetneme v průběhu života, proto i míváme potíže uznat sebevražedné sklony dětí či dospívajících. Potíží zůstává, že sebevražda nevychází z rozumných důvodů pro okolí a i ty rozumné důvody často vyplují na povrch až poté, pokud vůbec. Tak či tak je lepší si o tom s někým promluvit a vyhledat odbornou pomoc. Černé myšlenky vyvstávají v mysli za hluboké krize, kdy už člověk nemůže z jakéhokoli důvodu dál. Pokud se řešení nenajde, pokusy se mohou opakovat a myšlenky vracet. Pokusům často předchází podivná změna osobnosti, nálad – ne vždy se člověk cítí smutný, někdy má nepochopitelnou radost. Může o smrti častěji mluvit, v hlavě se mu opatrně rýsuje plán. Má odpovědi na co by kdyby. 

Přitom zde ani nemluvíme o touze zemřít. Smrt zde stojí jako synonymum ke klidu. Nakonec bývají lidé rádi, když se den poté probudí a zjistí, že se nepodařilo. Proč? Černé myšlenky obvykle vyhřeznou ze svého místa v hlavě ve vlnách. Pokud začnou tlačit a člověk cítí, že ztrácí kontrolu, obvykle podobný příliv trvá okolo 20 minut, po nichž by se měla jejich intenzita snížit. V podobných situacích se rovnou dá zavolat záchranka 155 nebo linka bezpečí. Sebevražda není touhou po smrti, ale touhou po úniku z bolesti, touhou po změně a znamením, že takto už to dál nejde. Příchod těchto myšlenek není naší chybou, ani rozhodnutím.  Je jedno, kolik toho má člověk za sebou, pokud mu vlastní emoce připadají nezvladatelné a nedokáže najít způsob, jak je srovnat jinak. Samotné myšlenky často ani nepůsobí jako součást vás. Je to jen únava, vyčerpání, osamění. Čertík na rameni kazící i ty hezké momenty, kdy si říkáte, že se vlastně máte dobře. Jenom si nedokážete představit žádnou budoucnost. 

Tou světlou stránkou věci zůstává, alespoň hádám, že ač člověku nevnutíte přesvědčení, že život je vlastně krásný, že ho čeká nějaká budoucnost, na iracionální smutky lze použít i iracionální zbraně. Zmenšete celý svůj život do okamžiku, kdy jíte svou oblíbenou zmrzlinu. Běžte ven, hloupá sázka s kamarádem. Zavolejte někomu. Cokoli, co vám připomene, že jste někdy měli něco rádi bez jakýchkoli slov. Co si ve smrti nemůžete užít. Každá minuta se počítá.

Autor: Anna Ž.