Ještě pár týdnů předtím jsem pracoval téměř bez spánku a měl pocit, že zvládnu cokoliv. Pak přišel náraz. Ze dne na den jsem nedokázal zvednout telefon, dojít do práce ani uvěřit tomu, že někdy bude líp. Tohle je příběh pádu, který mě málem zničil. Byla to myslím první středa nebo čtvrtek roku 2024. Seděl jsem
Mám HPO, úzkostně depresivní poruchu a syndrom závislosti. Občas říkám, že jsem takový sběratel diagnóz. Tři roky jsem stabilní. Hodně mi pomohla správně nastavená medikace, terapie a práce na sobě. Byla to ale dlouhá cesta. Doktor se mnou řešil různé možnosti, ale já vždycky říkala, že potřebuju hlavně chodit a chodit, protože právě při pohybu
Můj příběh začal ve chvíli, kdy mě a mého bratra odvezli od tatínka babička s dědou. Mně byl jeden rok, bratrovi šest. Od té doby jsme žili spolu – já, bratr, babička, děda a maminka. Tatínka jsem od toho dne neviděla až do svých 28 let. Ale k tomu se ještě vrátím. Byla jsem malá,
Ahoj, jsem Tereza. Člověk, který po mnoha životních kopancích nepřestával bojovat. Člověk, který měl ještě před rokem všechno. Člověk, který cítil, že mu vesmír dal odměnu za to, jak silný musel být. Po neprožitém dětství, po fyzickém násilí v pubertě, po znásilnění, po přežití vlastního dítěte, po zvládnutí závislosti a splacení všech dluhů. Jsem člověk
Dlouho jsem měla pocit, že to, co prožívám, se vlastně nedá úplně vysvětlit. Ne tak, aby to druhý člověk opravdu pochopil. Ne pár větami, ne jedním rozhovorem. Bipolární porucha není něco, co je vidět na první pohled. Není to zlomená ruka, není to horečka. Člověk může normálně fungovat, chodit do práce, smát se, bavit se
Vyrůstala jsem v neproblematické rodině, vztahy s rodiči i sourozenci jsem měla vždy celkem dobré. Ve škole ani s kamarády to taky nijak vážně neskřípalo. Přesto jsem v době dospívání začala pociťovat pocity prázdnoty a tísně. Život mi připadal nesmyslný. Nejenom můj, ale život obecně. Pachtění pro věci a zážitky, které stejně pominou, přijde další
Několik let jsem žil mezi dvěma extrémy. Ve chvílích, kdy jsem byl nahoře, jsem zvládal víc než kdy dřív. A ve chvílích, kdy jsem padal, jsem sotva zvládl vstát z postele. Dlouho jsem si myslel, že je to o výkonu, vůli a charakteru. Dnes vím, že to byl začátek nemoci, která si mě postupně začala
Jmenuju se Domča. Vystudovala jsem tříletý obor ošetřovatel na zdravotní škole v Táboře a 4. září 2023 jsem nastoupila jako pečovatelka do Alzheimer Home. Narodila jsem se předčasně. Od narození jsem měla problémy s levým okem a už na škole se začalo ukazovat, že mám problémy s pamětí. Od malička jsem vyrůstala na vesnici se
Mánie může působit jako období síly, energie a neomezených možností. Jenže po ní často přichází pád, který člověka zlomí rychleji, než si dokázal představit. Ještě nedávno jsem všechno zvládal. Měl jsem energii, výkon, chuť do života. Pak přišel pád, který mě během chvíle zlomil. A dlouhé měsíce, kdy jsem jen přežíval. Na přelomu let 2023
Psychóza sama o sobě je extrémní zkušenost. Ještě těžší ale může být to, co přijde potom – návrat do reality, pochybnosti a konfrontace s tím, co se během ní stalo. Psychóza je extrém. Ale to, co přijde po ní, je někdy ještě těžší. Návrat do reality, stud a pochybnosti, které zůstávají dlouho poté, co všechno
Napsat příběh
