Když lidé slyší o mánii, často si představí stav plný energie, kreativity a sebevědomí. Není těžké pochopit proč. Člověk v manické epizodě může působit mimořádně výkonně, přesvědčivě a charismaticky. Spí jen několik hodin denně, přesto není unavený. Má pocit, že jeho myšlenky jsou rychlejší, jasnější a originálnější než kdykoliv předtím. Budoucnost vypadá otevřeně, problémy řešitelně a vlastní možnosti téměř neomezeně. Právě proto bývá mánie někdy nepochopena lidmi, kteří ji nikdy nezažili. Zvenčí může připomínat období mimořádného úspěchu nebo životního rozkvětu.
Realita je však mnohem složitější. Mánie není jen dobrá nálada ve velkém měřítku. Jde o závažný psychiatrický stav, který se objevuje například u bipolární poruchy nebo schizoafektivní poruchy. A stejně jako jiné extrémní stavy lidského organismu má svou cenu. Mnoho pacientů vám potvrdí, že nejtěžší část nemoci často nezačíná během mánie samotné. Přichází až ve chvíli, kdy skončí. Tam, kde ještě nedávno byla energie, přichází vyčerpání. Tam, kde bylo přesvědčení o vlastních schopnostech, nastupují pochybnosti. A tam, kde člověk viděl nekonečné možnosti, se někdy objeví hluboká deprese.
Moderní neurověda se dlouhodobě snaží pochopit, proč se to děje. Odpověď není jednoduchá, ale významnou roli pravděpodobně hraje způsob, jakým mozek hospodaří s neurotransmitery, tedy chemickými látkami zodpovědnými za komunikaci mezi nervovými buňkami. Během mánie bývá zvýšená aktivita dopaminového systému, který souvisí s motivací, odměnou a pocitem významu. Právě dopamin pomáhá vysvětlit, proč člověk během epizody zažívá intenzivní pocit energie, produktivity nebo výjimečnosti. Mozek však není stroj, který by dokázal běžet neomezeně dlouho na maximální výkon. Každý systém usiluje o rovnováhu. A když se tato rovnováha výrazně naruší jedním směrem, návrat bývá často bolestivý.
Pro pochopení tohoto procesu si můžeme představit běžce, který se rozhodne běžet maraton ve sprintovém tempu. Prvních několik kilometrů může působit neuvěřitelně silně. Předbíhá ostatní, cítí se nezastavitelný a má pocit, že objevil způsob, jak obejít fyzické limity. Jenže lidské tělo funguje podle biologických zákonů. Energie není nekonečná. Dříve nebo později přijde vyčerpání. Podobně funguje i mozek během mánie. Po určitou dobu dokáže fungovat ve stavu, který působí téměř nadlidsky. Jenže za tímto výkonem se postupně hromadí účet, který bude jednou potřeba zaplatit.
Významnou roli hraje také spánek. Jedním z nejtypičtějších příznaků mánie je výrazně snížená potřeba spánku. Člověk spí tři nebo čtyři hodiny denně a přesto se necítí unavený. Někteří pacienti dokonce popisují, že spánek začínají považovat za zbytečnou ztrátu času. Moderní výzkumy přitom ukazují, že spánek je jedním z nejdůležitějších procesů pro regeneraci mozku. Během spánku dochází k obnově nervových spojení, regulaci emocí i zpracování informací. Pokud je organismus o tuto regeneraci dlouhodobě připravován, následky se postupně začnou projevovat.
K biologickému vyčerpání se navíc často přidává faktor, o kterém se mluví mnohem méně. Ve chvíli, kdy manická epizoda odeznívá, začíná se člověk vracet do reality. Najednou vidí své chování z jiného úhlu pohledu. Rozhodnutí, která mu ještě před několika týdny připadala geniální, začnou působit nepochopitelně. Utracené peníze, konflikty ve vztazích, ukvapené pracovní kroky nebo velkolepé plány bez reálného základu získávají nový význam. Mnoho lidí v této fázi zažívá silný stud, pocity viny nebo lítost.
Právě tato část bývá mimořádně bolestivá. Během mánie člověk často věří, že konečně funguje tak, jak by měl fungovat každý den. Má pocit, že našel svou nejlepší verzi. Když pak tento stav zmizí, nepřichází pouze únava. Přichází také ztráta něčeho, co působilo jako mimořádně intenzivní životní zkušenost. Někteří pacienti popisují období po mánii jako návrat z vrcholu vysoké hory. Svět najednou působí plošeji, pomaleji a méně barevně.
Tento kontrast může být obrovský. Lidský mozek totiž nehodnotí zážitky izolovaně. Vnímá je ve srovnání s tím, co prožíval předtím. Pokud člověk několik týdnů nebo měsíců funguje ve stavu extrémní energie, běžná realita mu po odeznění epizody může připadat neobvykle prázdná. To, co by zdravý člověk považoval za normální den, může člověk po mánii vnímat jako nepříjemné ochuzení života.
Vlastní zkušenost mi ukázala, jak dramatický tento rozdíl dokáže být. Během manické epizody jsem měl pocit, že dokážu téměř všechno. Energie se zdála nevyčerpatelná. Přicházely nové nápady, plány a přesvědčení, že budoucnost bude mimořádná. Když epizoda skončila, nepřišla úleva, kterou by člověk možná očekával. Místo ní se dostavil pocit, jako kdyby někdo vypnul generátor, který mě celé týdny poháněl. Věci, které byly ještě nedávno samozřejmé, začaly vyžadovat obrovské množství energie. A společně s tím přišla otázka, která napadá mnoho lidí po manické epizodě: Která verze mě byla skutečná?
Právě tato otázka bývá jedním z důvodů, proč je období po mánii tak náročné. Člověk se nesnaží jen zotavit biologicky. Současně se snaží znovu porozumět sám sobě. Přemýšlí nad tím, co bylo důsledkem nemoci a co součástí jeho osobnosti. Snaží se vyrovnat s následky svého jednání a současně čelí depresivním příznakům, které celý proces ještě více komplikují.
Zajímavé je, že výzkumy dlouhodobě ukazují, že lidé s bipolární i schizoafektivní poruchou stráví během života mnohem více času v depresivních stavech než v mánii. Přesto je právě mánie tím, co přitahuje největší pozornost veřejnosti. Je viditelnější, dramatičtější a snadněji se popisuje. Deprese po mánii bývá naopak tichá. Odehrává se v soukromí, bez velkých gest a bez pozornosti okolí. Právě proto však často představuje větší dlouhodobou zátěž.
Současná psychiatrie naštěstí nabízí možnosti, jak riziko těchto výkyvů snižovat. Důležitou roli hraje správně nastavená medikace, pravidelný režim, dostatek spánku a psychoterapie. Čím více člověk své nemoci rozumí, tím lépe dokáže rozpoznat první varovné signály a reagovat na ně dříve, než se rozvine plná epizoda.
Možná nejdůležitější je ale pochopení samotného principu. Deprese po mánii není známkou slabosti, selhání ani nedostatku vůle. Není to trest za období zvýšené energie. Je součástí onemocnění, které ovlivňuje fungování mozku, emocí i způsob, jakým člověk vnímá svět kolem sebe.
Mánie bývá někdy zobrazována jako něco fascinujícího nebo dokonce žádoucího. Lidé, kteří ji skutečně zažili, však často vědí něco jiného. Za krátkodobý pocit neomezených možností bývá zaplacena vysoká cena. A velmi často se tato cena jmenuje deprese.
Napsat komentář