Hraniční porucha osobnosti nebo bipolární spektrum?

Jsou duševní potíže s minimálním vlivem na emoce a ty, které narušují hlavně práci s emocemi. Rozdíly mezi skupinami je i jejich vnímání či regulace, jejich návaznost na lidskou osobnost. Ačkoli ale každá odchylka ovlivňuje emoce po svém, jejich projevy se buď liší, nebo naopak připomínají. Příkladem může být i těžší rozlišitelnost mezi hraniční poruchou osobnosti a poruchami bipolárního spektra.

HPO i BAP se vyznačují depresivní symptomatikou, apatií a propady, které se mohou lišit od obvyklé (unipolární) deprese. Příznaky hraniční poruchy osobnosti zahrnují impulsivitu, pocit prázdnoty, apatii a častým doprovodným jevem bývá sebepoškozování či myšlenky na sebevraždu. Také neustálý vztek, panika a emoce se dokáží vystřídat během hodin. Stále, podobné jevy se vyskytují i u bipolárního spektra. Obě dvě diagnózy se ale liší trochu v příčinách a ačkoli mají jako hlavní témata emoce, nastavují výzvy v jiných oblastech života.

Rozdílné příčiny

HPO patří mezi poruchy osobnosti. Důležitým faktorem zde bývá trauma kombinované s genetikou a vrozeným temperamentem. Výrazná emoční reaktivita je tedy převážně následkem narušení procesu vytváření osobnosti, chybějícího pevného jádra. Depresivní i euforické stavy jsou spíše reakcí na spouštěč, který vychází z prostředí a osobnosti daného člověka, stejně tak i podoba symptomů. Proto se i na rozdíl od BAP málokdy diagnostikuje pod osmnáct let, dokdy není proces vytváření osobnosti dokončen. Euforie a deprese, úzkosti se strachem z opuštění zůstávají s člověk stále, ale střídají se v závislosti na změně prostředí a toho, co se děje okolo nich. Nejčastějšími spouštěči je chování lidí okolo, a tedy snaha si vztahy s nimi udržet. Přitom hlava není ochotná opustit možný scénář opuštění, proto raději přizpůsobuje identitu člověka s HPO tomu, co si myslí, že by zabránilo scénáři opuštění. Naopak ale i radost až euforie může u HPO dosáhnout na první pohled intenzity mánie či splňovat některá kritéria.

I když je ale u bipolárního občas těžké rozlišit jednotlivé epizody, nebo se mísí, jejich střídání a prolínání je nezávislé na prostředí. Bipolární afektivní poruchy a ostatní poruchy bipolárního spektra mohou sice být podpořeny životními událostmi (stres, spánek, hodně podnětů např. důležité životní události), ale hlavní příčina je biologie. První projevy se často objevují během dospívání či mladé dospělosti a epizody nejsou přímo závislé na okolnostech. Naopak často během (hypo)mánie člověk moc neřeší reakce ostatních, zatímco u HPO euforie může odeznít v reakci na druhého člověka. Ačkoli tedy HPO může dosáhnout podobné intenzity, epizody bipolárního spektra bývají oddělenější a trvají delší dobu – mají jasně daná diagnostická kritéria. Hypománie musí trvat alespoň čtyři dny, mánie týden a deprese dva týdny. (Hypo)mánie, deprese či smíšené epizody se také více podepisují na kognitivních funkcích a ovlivňují spánek. S epizodami se často mění tempo života či sociální schopnosti, míra pocitu zmatení či prázdnoty, jistota v identitě. Na základě toho v HPO také bývají méně výrazně ovlivněny kognitivní funkce jako rychlost myšlení či soustředění. U bipolárního spektra se kognitivní funkce váží na epizody, čímž se mění v průběhu času, zatímco u HPO bývají stabilnější nebo souvisejí s konkrétními situacemi.

Zmatená identita

Co dokáže zmást člověka při popisů svých zkušeností, je také ale zmatek v identitě, který se spíše připisuje HPO. U BAP je zmiňován v popisech příběhů samotnými lidmi, ale diagnostická kritéria a málokdy i odborná literatura ho nezahrnují. U HPO člověk pochybuje od základů o svých cílech, hodnotách, vztazích či sexualitě, mívá pocit chybějícího pevného jádra – nestabilní sebepojetí, který vede k pocitům prázdnoty. Tento pocit bývá dlouhodobější než u BAP a také představuje jednu z hlavních otázek této diagnózy. Přitom smíšené stavy samy o sobě, ale i střídání epizod, jejichž projevy jsou v rozporu s osobností člověka, který je zažívá, přispívají k podobnému popisu. Časté jsou pochybnosti, kdo člověk tedy vlastně je, která „verze“ je pravá. Nicméně, obě dvě krize identity míří trochu jiným směrem. Na bipolárním spektru zmatek v poctu identity přichází dodatečně jako samotná reakce na epizody. Důležitou poznámkou je, že epizody bývají v rozporu s osobností daného jedince.

Prolínání

HPO a BAP se občas vyskytují navzájem a obě diagnózy mohou čerpat z podobných terapeutických postupů a psychiatrických léků. Tedy HPO může být pozitivně ovlivněno antidepresivy či stabilizéry nálady, antipsychotiky jako BAP, ale na druhou stranu je otázka, zda by BAP mohlo těžit stejnou měrou z DBT. Léčba v HPO může využít psychofarmak ke zmírnění některých příznaků, ale hlavní složkou se většinou stává psychoterapie. Naopak bipolární afektivní porucha spoléhá spíše na léky a psychoterapie bývá podpůrná, ale… I přístup se může lišit člověk od člověka.