Jsou chvíle, kdy se něco nenápadně změní. Sedíš v místnosti, mluvíš s lidmi, reaguješ, všechno běží normálně, ale uvnitř máš pocit, že jsi o krok vedle. Jako bys nebyl úplně součástí toho, co se děje. Vnímáš svět, ale nedotýká se tě tak, jak by měl. Emoce jsou slabší, vzdálenější, někdy úplně otupené. Někdo to popisuje
Mánie patří mezi jeden z nejznámějších psychických stavu, stejně tak její „jemnější“ sestra hypománie. Jsou spojovány s bipolární poruchou, kterou můžeme rozdělit na bipolární poruchu I. a II. typu. Rozdíl? Mánie může existovat i bez depresivních epizod, (I. typ), bipolární typ II. ovšem musí prodělat jak depresivní, tak manickou nebo hypomanickou epizodu. Psychiatrovi se lidé
V samém základě disociace stojí slovo rozštěpení. Pod disociací rozumíme širokou škálu stavů, ale u těch vážnějších se disociace téměř vždy váže s prožitkem, který hlava nezvládla zpracovat. Teorie strukturální disociace pracuje s tezí, že hlava dokáže reakci na trauma oddělit nejen od prožívání, ale i vědomé složky osobnosti. Disociace Než se dostanu k samotné strukturální disociaci, bylo
Život je příběh, který si vyprávíme sami sobě a způsob našeho vyprávění nám říká, kdo jsme. K tomu nám pomáhá naše paměť a pro naši identitu, cíle a motivace představuje důležitou složku hlavně autobiografická paměť. Máme tendenci vnímat paměť jako stabilní neměnnou knihovnu, kde se občas něco ztratí, ale je to tam. Jenže paměť se mění
