S nápadem na podporu lidí s duševním onemocněním vyhrála Social Impact Award, teď influencerka vybírá finance na výrobu unikátního systému organizace psychiatrické medikace. Plzeň, 22. 4. 2026 – Jana Vítová je influencerkou v oblasti duševního zdraví, ve veřejném prostoru otevřeně mluví o životě s emočně nestabilní poruchou osobnosti i pokusu o předávkování. Osobní zkušenost i
Ahoj, jsem Tereza. Člověk, který po mnoha životních kopancích nepřestával bojovat. Člověk, který měl ještě před rokem všechno. Člověk, který cítil, že mu vesmír dal odměnu za to, jak silný musel být. Po neprožitém dětství, po fyzickém násilí v pubertě, po znásilnění, po přežití vlastního dítěte, po zvládnutí závislosti a splacení všech dluhů. Jsem člověk
Maladaptivní chování označuje vzorce jednání a myšlení, které sice mohou krátkodobě snižovat psychické napětí, ale dlouhodobě zhoršují fungování jedince nebo udržují psychické obtíže. Nejde tedy o „špatné“ chování v morálním smyslu, ale o neefektivní adaptační strategie, které vznikají jako reakce na stres, úzkost nebo jiné zatěžující podněty. Z hlediska psychologie je maladaptivní chování úzce spojeno
Někteří lidé nepůsobí smutně ani úzkostně. Nevyhledávají kontakt, nemají potřebu sdílet, nevstupují do vztahů tak, jak je to běžné. Zvenku mohou působit chladně, odtažitě, někdy až nezúčastněně. Často se o nich říká, že jsou „uzavření“ nebo „asociální“. Jenže tohle označení realitu spíš zkresluje, než vysvětluje. V některých případech nejde o problém ve vztazích, ale o
Dlouho jsem měla pocit, že to, co prožívám, se vlastně nedá úplně vysvětlit. Ne tak, aby to druhý člověk opravdu pochopil. Ne pár větami, ne jedním rozhovorem. Bipolární porucha není něco, co je vidět na první pohled. Není to zlomená ruka, není to horečka. Člověk může normálně fungovat, chodit do práce, smát se, bavit se
Rozlišujeme tři bipolární poruchy. Bipolární poruchu typu I., kdy člověk zažije alespoň jednu manickou epizodu, bipolární poruchu II. typu, kdy převažují depresivní epizody a hypománie. Trojici uzavírá cyklothymie, kdy člověk nedosahuje takové vážnosti symptomů, aby se mohla diagnostikovat bipolární porucha – jsou přítomné mírnější deprese a hypománie, proto se často označuje za mírnější formu bipolární
Jsou chvíle, kdy se něco nenápadně změní. Sedíš v místnosti, mluvíš s lidmi, reaguješ, všechno běží normálně, ale uvnitř máš pocit, že jsi o krok vedle. Jako bys nebyl úplně součástí toho, co se děje. Vnímáš svět, ale nedotýká se tě tak, jak by měl. Emoce jsou slabší, vzdálenější, někdy úplně otupené. Někdo to popisuje
Když se řekne schizofrenie, spousta lidí si představí „rozdvojenou osobnost“ nebo nebezpečného člověka, který neví, co dělá. Jenže realita je mnohem tišší a mnohem méně nápadná. Ve skutečnosti jde o onemocnění, které zásadně mění způsob, jakým člověk vnímá svět, přemýšlí o něm a prožívá sám sebe. A právě proto bývá tak nepochopené. Ne proto, že
Ani v remisi se myšlení nevrací úplně do původního stavu. Jemná zkreslení mohou zůstat a ovlivňovat rozhodování i vnímání reality. Jak je rozpoznat? Remise bývá vnímaná jako návrat do normálu. Stav, kdy příznaky odezní, stabilita se vrátí a člověk může znovu fungovat bez výrazných omezení. A do velké míry to tak opravdu je. Přesto se
Vzpomínky na mánii a depresi nejsou stejné. Jedna může zpětně působit silnější, druhá se rozplývá. Jak funguje emoční paměť a proč zkresluje náš pohled na vlastní zkušenost? Když se člověk ohlédne zpátky na vlastní psychické epizody, často zjistí, že si je nepamatuje tak, jak se skutečně odehrály. Nejde jen o detaily nebo přesné situace. Mění
