Před dávnými časy narodil se a s nultým tesákem chlubil se. Již od tří let hrál profesionálně hokej a to až do 18ti let, kdy pro zranění musel skončit. Hokej ze mne udělal fyzicky zdatného, možná i fyzička speciálních jednotek.
A tak jsem vyměnil puk za vědecké bádání. Dostal jsem se na MU Biochemie- bioinformatika-chemoinformatika, kde jsem zjistil, že nemůžeme uchopit elektrony, což jsou částice, které jsou na kvantové úrovni stejně staré, jako sám vesmír. Chtěl jsem vyřešit teorie jako cestování časem, teleportaci, dualismus duše a sociální strukturu, kde všechny náboženství žijí pod rouškou demokracie.
A potom to přišlo, marihuana a bádání za gravitací Slunce a sluneční soustavy, kvasary pro mne svítily a já odvracel údery meteoritů naším Měsícem, točil jsem jádrem subatomárních částic a hledal nepoznanou kulturu. Všechny prostředky času se zastavily a já byl Sluncem; bylo to osvícení a dostal jsem duši, přestal jsem se chovat jako zvíře, které se neustále smálo a nemělo vůli a myšlenky k tomu, aby změnilo svět. Dostal jsem božský šok a paranoidní rozklad, moje mysl se fragmentovala a já už nevnímal čas, začal jsem být nemocný a v psychóze.
Byl jsem zavřený mezi čtyřmi stěnami; chodil jsem na přednášky a kouřil trávu, pořád; a psal teorii o cestování časem, navrhl strunnou strukturu vesmíru a nikdo mi, mu neřekl, co si může způsobit. Nikdo mne nevaroval před technologiemi a myšlenkami, které si může způsobit – byly fragmentovány do nano-biologicko-robotické báze.
Tak to šlo pár let… dostal jsem se na MU Pedagogika- biologie, chemie; potom v angličtině na Mendelku Teritoriální studia; ale nikdy jsem studium nedotáhl do konce. Přemýšlel jsem o válce, právě proběhla anexe Krymu a já pořád psal teorie. Otec doktor řekl stop, už to bylo neúnosné a tak jsem byl hospitalizovaný, proti své vůli, v detenčním zařízení v Opavě.
Když se na to dívám zpětně, tak děkuji své rodině, že to pro mne udělala. Bylo to tak tak, jinak bych si uškvařil mozek za živa. Potom jsem byl asi po měsíci přeložen do NÚDZ v Praze, kde jsem se dostával do kupy. Nejtěžší bylo přijmout to, že jsem nemocný, to trvalo asi tři roky po hospitalizaci a když jsem si to uvědomil, začalo jaro. Paní doktorka Holanová započala moji léčbu a od té doby jsem v pohodě, medikace, tvrdý režim, práce; škola…
Medikace mi vyhovuje, sice jsem někdy hodně unavený, přichází relapsy, ale je to v únosné míře. Tvrdý režim- posilovna skoro každý den, procházky se psem a další sportovní aktivity. Rodina mne podporuje.
Pracoval jsem na mnoha pozicích, za zmínku stojí Kolibřík v Brně, kde jsem byl pět let a nyní pracuji v další sociální firmě ve Vyškově. Od hospitalizace jsem udělal několik rekvalifikačních kurzů a vystudoval jsem bakaláře Bezpečnostně právní studia, Technologie ochrany osob a majetku a mám státnice z trestního práva; to mi hodně pomohlo, pořád se vzdělávat, mít přísun kvalitních informací a jít dál, nezůstat na místě. Chci se osamostatnit a zanechat za sebou co největší altruistický počin.
Petr Nijak
Napsat komentář