Slovo arteterapie se skloňuje v souvislosti s duševním zdravím poměrně často a už předpokládá nějaký druh terapeutické intervence. Přitom umění samotné je spojeno s emocemi (do jisté míry) a stejně tak chováme sami od sebe určité představy o vlastnostech, prožívání lidí oblékajících se alternativně, nosících tetování apod. Umění se poté zmiňuje často jako coping mechanismus a pro spoustu lidí také může přestavovat jednu z hlavních cest ven z krize. Na rozdíl od některých jiných coping mechanismů ovšem nemusí sloužit pouze jako řešení situace teď a tady, ale dokáže hrát velkou roli v regulaci emocí nebo zvládání stresu celkově. Co přesně mám na mysli?
Kromě samotného umění -malby, kresby, psaní- se může jednat o styl oblékání a trochu kontroverzní, ale i tak zmiňované tetování. A můžeme zde vůbec najít spojitost?
Oblékání do emocí a myšlenek
Styl oblékání bývá asi vidět nejvíce. Více alternativnější styl se také obvykle pojí s určitou subkulturou, jež se s něčím spojuje a záleží konkrétně na člověku, co v daném stylu vidí. Může se jednat o znak či i jenom pocit, že člověk někam patří. Tak či tak se zde vyskytuje slovo sebevyjádření a možná snaha si vybudovat identitu, ujasnit si ji, upevnit. Paralelně v samotné arteterapii nejde pouze o vyjádření svých emocí či jejich zpracování, důležitou součástí je proces spolusvědectví. Spolusvědectví znamená, že vytvářená zkušenost je nejen prožitá a vyjádřená, ale také ji vnímá někdo jiný.. Zní to trochu moc symbolicky, přesto jinými slovy – spolusvědectví by mělo vést k uznání platnosti zkušenosti, její opravdovosti. Je pro ně vytvořen prostor a jsou uznány. To samé by mohlo být možné najít mimo samotnou terapii a teoreticky by se dalo najít právě v subkulturách nebo jiných komunitách.
Lidé, kteří jsou kolem nás
Když jste součástí nějaké subkultury, komunity, alterny nebo i jenom i mezi lidmi zvyklými mluvit více o určitém spektru emocí či sdílenými zážitky, posouvá se i to, co považujete za normální, co se rozhodnete pronést nahlas. Jsou emoce a zážitky, o nichž se mluví více a naopak se upozaďují jiné. O čem jste ochotni mluvit, co dokážete lépe zpracovat, nebo naopak, co vám přijde normální a co se rozhodnete neřešit. Jedná se způsob komunikace, kým chce člověk být a kam by chtěl patřit. Zde je to poněkud dvousečný meč, protože stejný princip může působit i v opačném směru. V některých kruzích varovné signály snadno zapadnou či se berou jako norma – závislosti, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy. Zároveň mi ale připadá, že to je na tom to důležité. Pokud si dokážete obléknout svou vlastní představu, dokážete ji ovládat. Vyjadřování nebo hledání nějakého pocitu identity nebo její upevňování není výsadou duševních onemocnění ani nutně nějakých potíží a někdy se pouze jedná o přirozený proces.
Naopak ovšem u sebepoškozování, poruch příjmu potravy a závislostí se často může vyskytovat pokroucený nebo měnící se náhled na sebe, vztah k sobě.
Trochu hezčí
Kdybychom vzali umění jako styl oblékání, tetování a piercing doslova jako coping mechanismus, proč funguje? U tří zmíněných v předešlém odstavci často hraje roli i „vizuální” stránka. Neplatí to vždy, přesto u PPP a sebepoškozování může hrát roli právě viditelná změna těla. Bolest je tak možná více zpracovatelná, možná tím vysíláte nějakou žádost o pomoc, ale také tím přebíráte pocit kontroly, něco se pokoušíte změnit. Ten pocit bohužel obvykle moc dlouho nevydrží.
Tetování a piercing je takové poněkud ožehavé téma. Někdo si ho dělá z estetických důvodů, někdo navazuje na tradice a hledá v něm symboliku. Tetování a jiné tělesné modifikace se dlouho používali jako znamení něčeho, příchod nebo uloženou vzpomínku, připomínku, překonání obtížné situace. I tetování zde má druhou a trochu temnější stranu mince. Samo o sobě tetování samozřejmě není forma sebepoškozování, přesto pokud se vracíte častěji a hlavně kvůli bolesti, stojí za to si ujasnit, proč si vlastně tetování dělám.
Takovou základní poučkou by tedy asi bylo, že jde o to si to udělat trochu hezčí, ovšem také si to jenom přizpůsobit. Nebo si něco uložit. Možnost integrovat nějakou zkušenost, smířit se s ní, připomenout si, zpracovat ji. Zdobení vlastního těla může mít někdy překvapivý účinek – máte pocit něčeho hezkého, co chcete zachovat. Můžete mít pocit, že vaše tělo patří nám. Možná je to tělo, do kterého se nějak chcete vracet.
Články:
KULHÁNEK, Jan. Co říká tetování. Online. Psychologie.cz. Dostupné z: https://psychologie.cz/co-rika-tetovani/. [cit. 2026-09-25].
BOUŠKA, Petr. Tetování spojuje duši a tělo. Může podporovat psychické zdraví i být úletem, kterého litujeme. Online. In: . Dostupné z: https://wave.rozhlas.cz/tetovani-spojuje-dusi-a-telo-muze-podporovat-psychicke-zdravi-i-byt-uletem-8901330. [cit. 2026-09-25].
Proč tetování souvisí s krizí identit? MUDr. Stránský o neviditelných dopadech moderního života. Online. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=YUe-teYGUqI. [cit. 2026-09-25].
Napsat komentář