1. Úvodní část Jsem Katka, mám 35 let a žiji život, který byl od dětství plný výzev. Mám ráda hudbu, tanec a malé radosti, které přinášejí úsměv nejen mně, ale i lidem kolem mě. V současnosti se věnuji péči o sebe, své blízké a osobnímu rozvoji. 2. Diagnóza a symptomy Trpím depresí, úzkostnou poruchou a
Po období euforie a extrémní energie často přichází ticho. Stav, kdy člověk ztrácí sílu, smysl i motivaci. Tento kontrast je jedním z nejtěžších aspektů bipolární poruchy. Mánie mě vynesla vysoko, až jsem si myslel, že jsem konečně našel sám sebe. Jenže po každém výstupu přišel propad. Ne vždy do deprese. Častěji do zvláštní prázdnoty, kterou
Schizoafektivní porucha není jen o jednotlivých epizodách, ale o tom, jak ovlivňují celý život. Jedna ataka může změnit roky stability a zanechat stopu, která nezmizí ani po návratu do klidu. Když jsme stabilní, žijeme úplně normálně. Pracujeme, tvoříme, bavíme se. Ale jakmile přijde epizoda, všechno dobré se smaže. Proč má jedna ataka větší váhu než
Říká se, že nejtěžší je si o pomoct požádat. Ať už mluvíme o depresích, poruchách příjmu potravy nebo závislostech. Proč? Protože nemoc vás nutí věřit, že nejste nemocný dost. Nemáte zas tak nízkou váhu, nejste závislí tak dlouho, nemáte natolik poničené tělo, pořád se přece dokážete zvednout z postele. Proto může být těžké ozvat se o pomoc.
Mánie může působit jako období síly a energie, ale často vede ke ztrátě kontroly. V tomto článku popisuji vlastní zkušenost s tímto stavem. V maniích jsem měl pocit, že vím všechno. Že chápu svět do posledního detailu, že jsem o krok napřed před všemi ostatními. Myslel jsem si, že mě nic nezastaví, že zvládnu cokoliv.
Obranné reakce jsou přirozenou součástí psychiky. Člověk se brání, když byl zraněn nebo přetížen. V tomto článku popisuji vlastní zkušenost s těmito reakcemi. Nezlob se, když zareaguju podrážděně. Když na tebe vyjedu kvůli maličkosti. Když si držím odstup. Když ti neodpovídám. Když zavřu oči ve chvíli, kdy čekáš reakci. Není to nevděk. Ani arogance. Ani
Pocit bezcennosti je častým projevem deprese a psychického vyčerpání. Člověk má pocit, že nemá žádnou hodnotu. Přitom někdy stačí jediné – být. Někdy už nemám sílu nic vysvětlovat. Sedím v křesle, ruce složené v klíně, myšlenky těžké jako olovo. Všechno se ve mně zpomalilo. A přitom jsem ráno vstal, udělal si čaj, dokonce jsem napsal
Vnitřní prázdnota je stav, kdy člověk necítí nic, i když by měl. Často se objevuje spolu s úzkostí nebo depresí a je velmi těžké ji vysvětlit okolí. Jsou dny, kdy mě všechno drtí. Příliš mnoho slov, příliš mnoho pohledů, příliš mnoho věcí, co je potřeba udělat. Každý zvuk je ostrý, každý požadavek těžký. A přitom
Deprese není slabost ani selhání. Přesto je tak často vnímána. Proč tomu tak je a jak to ovlivňuje lidi, kteří s ní žijí? Nechtěl jsem být slabý. Ani v očích druhých, ani v těch vlastních. Vyrůstal jsem v přesvědčení, že bolest se neukazuje. Že se zatínají zuby, vstává se včas, dodržují termíny. Že síla je
Mluvit o depresi a psychických problémech je pro mnoho lidí těžší než samotná nemoc. Strach z nepochopení a reakce okolí často vede k mlčení. Když jsem poprvé seděl v čekárně psychiatrie, nebyl jsem ještě připravený slyšet pravdu. O sobě, o systému, ani o tom, co se mnou bude. Věděl jsem, že je něco špatně, ale
Napsat příběh
