Narcistická porucha osobnosti. Když za maskou nadřazenosti často stojí hluboká nejistota


V posledních letech se ze slova „narcis“ stala téměř internetová nadávka. Stačí, aby byl někdo egocentrický, manipulativní nebo necitlivý, a okamžitě dostane nálepku narcisty. Sociální sítě jsou plné videí o „toxických narcisech“, vztazích s narcisty a návodech, jak narcistu poznat během pěti minut. Jenže stejně jako u mnoha jiných psychických poruch, i tady bývá realita mnohem složitější než internetové zkratky.

Narcistická porucha osobnosti není jen obyčejné vysoké sebevědomí nebo sebeláska. Ve skutečnosti často stojí na pravém opaku. Za maskou nadřazenosti, obdivu a potřeby kontroly bývá hluboká vnitřní nejistota, křehké sebevědomí a obrovský strach z odmítnutí nebo selhání.

Člověk s narcistickou poruchou osobnosti často potřebuje neustálé potvrzování vlastní hodnoty. Touží po obdivu, uznání a pocitu výjimečnosti. Může působit sebejistě, dominantně a charismaticky, ale jeho sebevědomí bývá velmi nestabilní. Jakmile přijde kritika, odmítnutí nebo pocit, že není dost obdivovaný, může reagovat silným vztekem, manipulací nebo úplným stažením.

Právě to bývá pro okolí často matoucí. Zvenčí člověk působí, jako by měl obrovské ego, ale uvnitř může být extrémně zranitelný. A právě proto bývá narcistická porucha osobnosti mnohem víc o křehkosti než o skutečné síle.

Velkou roli zde často hraje dětství a prostředí, ve kterém člověk vyrůstal. Někteří lidé s narcistickými rysy vyrůstali v prostředí, kde byli oceňováni pouze za výkon, úspěch nebo dokonalost. Jiní naopak zažívali nedostatek lásky, emocionální chlad nebo neustálou kritiku. Dítě se pak může naučit, že jeho hodnota závisí na tom, jak působí navenek. Že musí být výjimečné, obdivované nebo lepší než ostatní, aby si vůbec zasloužilo přijetí.

To samozřejmě neznamená omlouvat chování, kterým mohou lidé s narcistickou poruchou osobnosti ubližovat druhým. Vztahy s nimi bývají často velmi náročné. Mohou být manipulativní, emocionálně nedostupní, přecitlivělí na kritiku nebo mít problém přiznat chybu. Okolí pak často zažívá pocit, že se všechno musí točit kolem nich.

Jenže právě internet někdy vytváří nebezpečně zjednodušený obraz, že každý člověk s narcistickými rysy je automaticky zlý nebo bezcitný manipulátor. Ve skutečnosti je lidská psychika mnohem složitější. Někteří lidé s narcistickou poruchou osobnosti si své problémy vůbec neuvědomují. Jiní si je uvědomují velmi bolestivě, ale neumí fungovat jinak, protože jejich vlastní identita stojí na neustálém potvrzování zvenčí.

Myslím, že společnost často nechápe jednu důležitou věc. Člověk, který neustále potřebuje dokazovat svou hodnotu, většinou uvnitř necítí skutečný klid. Lidé s narcistickou poruchou osobnosti mohou působit dominantně a silně, ale mnohdy žijí v neustálém vnitřním napětí. Potřebují obdiv, protože bez něj se jejich vlastní hodnota rychle rozpadá.

A právě proto bývá kritika pro člověka s narcistickou poruchou osobnosti tak devastující. Zdravý člověk ji může vnímat nepříjemně, ale většinou nenaruší jeho identitu. U člověka s narcistickou poruchou může i drobná kritika vyvolat pocit hlubokého ponížení nebo ohrožení. Obranné reakce pak mohou působit agresivně, arogantně nebo manipulativně, ale často jde o způsob, jak chránit velmi křehké nitro.

Zároveň je důležité říct, že narcistické rysy má do určité míry téměř každý člověk. Touha po uznání, obdivu nebo potvrzení vlastní hodnoty je lidská. Problém nastává ve chvíli, kdy na tom stojí celá osobnost a vztahy k ostatním lidem.

Psychické poruchy osobnosti obecně bývají jedny z nejméně pochopených diagnóz. Možná proto, že nevyvolávají automaticky soucit jako deprese nebo úzkosti. Jenže i za poruchami osobnosti bývá často bolest, trauma nebo dlouhodobé narušení vztahu k sobě samému.

A možná bychom právě proto měli být opatrní s tím, jak lehce dnes lidem dáváme nálepky. Označit někoho za narcistu je velmi jednoduché. Mnohem těžší je snažit se pochopit, co všechno se může skrývat pod povrchem člověka, který celý život zoufale potřebuje dokazovat, že má hodnotu.

Protože někdy nejhlasitější ego nevyrůstá ze skutečné síly. Někdy vyrůstá z obrovského strachu, že bez obdivu člověk nezůstane vůbec ničím.

Každý má svůj příběh…Jaký je ten váš? Napsat příběh

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kde ti pomohou

Kde ti helpnou