Když se řekne antisociální porucha osobnosti, většina lidí si představí manipulátora, násilníka nebo bezcitného člověka bez svědomí. Filmy a média z této diagnózy často vytvořily téměř hororovou nálepku. Jenže realita bývá mnohem složitější. A stejně jako u mnoha jiných psychických poruch, i tady společnost často vidí jen extrémy.
Antisociální porucha osobnosti patří mezi poruchy osobnosti, tedy dlouhodobé vzorce chování a prožívání, které výrazně ovlivňují vztahy, emoce i fungování člověka ve společnosti. Typické bývá porušování pravidel, impulzivita, nízká tolerance frustrace, manipulativní chování nebo nedostatek empatie vůči druhým lidem. Člověk s touto poruchou může působit chladně, bezcitně nebo egocentricky. Jenže právě tady často končí veřejná debata, která z lidí s touto diagnózou dělá téměř monstra.
Ve skutečnosti je antisociální porucha osobnosti často mnohem víc propojená s traumatem, zanedbáním a prostředím, ve kterém člověk vyrůstal, než si většina lidí připouští. Mnoho lidí s touto diagnózou vyrůstalo v prostředí násilí, chaosu, zneužívání nebo absolutního emočního chladu. Už v dětství se naučili, že svět není bezpečné místo a že přežijí jen tehdy, když potlačí zranitelnost, emoce a důvěru vůči ostatním. To samozřejmě neomlouvá destruktivní chování vůči druhým lidem, ale pomáhá pochopit, že podobné poruchy nevznikají ve vakuu.
Právě slovo „antisociální“ bývá navíc často špatně chápané. Mnoho lidí si pod tím představí člověka, který se straní společnosti nebo je uzavřený. Ve skutečnosti jde spíš o chování namířené proti společenským pravidlům a normám. Člověk s antisociální poruchou osobnosti může naopak působit velmi charismaticky, sebevědomě a společensky schopně. Někteří lidé s touto diagnózou umí výborně manipulovat okolím, protože dokážou velmi dobře číst druhé lidi, ale sami mají problém s hlubší empatií nebo pocitem viny.
Důležité je také pochopit, že antisociální porucha osobnosti není totéž co „zlo“. To je obrovský problém internetových diskuzí i populární kultury. Jakmile někdo projeví manipulativní nebo necitlivé chování, okamžitě dostane nálepku psychopata nebo sociopata. Jenže lidská psychika je mnohem složitější. Ne každý člověk s antisociálními rysy je násilník a ne každý násilník má antisociální poruchu osobnosti.
Lidé s touto diagnózou často bojují s impulzivitou, prázdnotou, potřebou stimulace a neschopností dlouhodobě regulovat emoce. Problém je, že mnoho z nich nikdy nevyhledá odbornou pomoc, protože své chování nevnímají jako problém. Často mají pocit, že problém je okolí, ne oni sami. A právě to bývá jeden z největších rozdílů oproti některým jiným psychickým poruchám, kde člověk vlastní utrpení intenzivně vnímá.
To ale neznamená, že lidé s antisociální poruchou osobnosti netrpí. Jen jejich utrpení často nevypadá tak, jak si společnost představuje. Může se projevovat chronickou prázdnotou, neustálým hledáním adrenalinu, destruktivními vztahy, závislostmi nebo neschopností vytvořit stabilní identitu. Mnoho z nich nikdy nezažilo zdravou emocionální vazbu a neumí fungovat v důvěře, protože ji v dětství sami nezažili.
Společnost má bohužel tendenci dělit lidi s psychickými poruchami na „ty přijatelné“ a „ty nebezpečné“. O depresích nebo úzkostech dnes lidé mluví mnohem otevřeněji. Ale poruchy osobnosti stále vyvolávají silný strach a odsouzení. Jenže stigma nikdy nepomáhá léčbě. Naopak často vede k tomu, že se lidé ještě víc uzavírají do destruktivních vzorců chování.
To samozřejmě neznamená omlouvat ubližování druhým lidem. Každý člověk nese odpovědnost za své chování bez ohledu na diagnózu. Je ale důležité oddělit pochopení od omlouvání. Snažit se pochopit, proč člověk funguje určitým způsobem, neznamená schvalovat bolest, kterou může způsobovat ostatním.
Psychické poruchy nejsou černobílé. A antisociální porucha osobnosti je možná jednou z diagnóz, kolem kterých vzniklo nejvíc mýtů, strachu a zjednodušení. Možná právě proto je důležité o ní mluvit jinak než jen skrze senzace, kriminalitu a internetové nálepky.
Protože za každou diagnózou je pořád člověk. A lidská psychika bývá téměř vždy složitější, než jak ji společnost ráda vidí.
Napsat komentář