Vysazení psychiatrických léků může působit jako krok zpět k normálnímu životu. Realita ale může být úplně jiná a návrat obtíží může přijít rychleji, než člověk čeká.
Přestal jsem brát léky, protože jsem měl pocit, že jsem v pořádku. Na chvíli to tak opravdu vypadalo. Jenže pak se začalo dít něco, co jsem nedokázal zastavit.
Byl jsem přesvědčený, že jsem v pořádku. Že už jsem se z toho dostal. Že léky, které jsem roky bral, jsou jen zbytečná berlička, kterou už nepotřebuju. Cítil jsem se silný, stabilní, měl jsem energii a věci kolem mě začaly dávat smysl způsobem, který jsem dřív neznal. V tu chvíli mi přišlo logické je vysadit. Dnes vím, že to byl jeden z nejnebezpečnějších momentů celé mojí cesty.
Léky jsem vysadil postupně, s pocitem, že to dělám rozumně. Nešlo o žádný vzdor ani impulzivní rozhodnutí. Spíš o tiché přesvědčení, že už jsem jinde. A nějakou dobu to opravdu vypadalo, že mám pravdu. Cítil jsem se lépe než kdy dřív. Měl jsem víc energie, víc nápadů, víc chuti do práce i do života. Připadal jsem si, jako bych konečně fungoval naplno, bez omezení. Jenže právě tohle byl začátek problému.
To, co jsem vnímal jako uzdravení, byla ve skutečnosti rozjíždějící se mánie. Zpočátku nenápadná, ale postupně stále silnější. Můj pohled na svět se začal měnit. Všechno kolem mě začalo mít vyšší smysl. Náhody přestaly být náhodami a každá věc do sebe zapadala, jako by existoval nějaký skrytý systém, který jsem najednou dokázal vidět. Měl jsem pocit, že věci chápu hlouběji než ostatní, že vidím souvislosti, které ostatním unikají. Ten pocit byl silný, přesvědčivý a zároveň návykový.
Pak se to posunulo ještě dál. Začal jsem slyšet hlasy. Ne tak, jak si to lidé představují z filmů, ale dost reálně na to, abych s nimi vedl vnitřní dialog. Hádal jsem se s nimi, přesvědčoval je, obhajoval svoje myšlenky. Měl jsem pocit, že vedu nějaký důležitý spor, který má smysl a cíl. V té chvíli jsem si vůbec nepřipadal nemocný. Naopak jsem měl pocit, že jsem se dostal na nějakou vyšší úroveň vnímání.
Mozek jel na plný výkon a spánek šel stranou. Pracoval jsem dlouho do noci, měl jsem obrovské množství energie a pocit, že všechno zvládnu. V práci jsem podával výkony, které jsem dřív nedokázal. Všechno mi šlo rychleji, intenzivněji, s větším nasazením. Navenek to mohlo působit jako úspěch. Ve skutečnosti jsem se ale nezastavitelně řítil k pádu, protože jsem úplně ztratil schopnost vnímat vlastní limity.
Ten přišel ve chvíli, kdy tělo i hlava už neměly z čeho brát. Energie zmizela téměř ze dne na den a to, co předtím působilo jako neomezený zdroj síly, se zlomilo. Spadl jsem do stavu, který byl pravým opakem. Do deprese. Najednou nebyla žádná energie, žádný smysl, žádná radost, jen prázdno a těžkost. K tomu se přidala silná paranoia. Začal jsem mít pocit, že věci kolem mě nejsou v pořádku, že lidé něco vědí nebo že se na mě dívají jinak. Realita, která se předtím rozšiřovala, se najednou začala zužovat a stávat se nepříjemnou a ohrožující.
V práci se k tomu přidal ještě jeden silný pocit. Imposter syndrom. V mánii jsem podával výkony, které jsem vnímal jako důkaz toho, že jsem schopný a že na to mám. V depresi se to celé otočilo. Najednou jsem měl pocit, že to všechno byl podvod, že nejsem tak dobrý, jak jsem si myslel, a že se na to přijde. Že ostatní uvidí, že ve skutečnosti nejsem tak schopný, jak jsem se jevil. Ten kontrast byl brutální. Z pocitu, že zvládnu všechno, jsem se dostal do stavu, kdy jsem pochyboval o úplně základních věcech.
A právě tehdy mi došlo, co se vlastně stalo. To, co jsem považoval za uzdravení, byla součást nemoci. Konkrétně projev schizoafektivní poruchy, která v sobě kombinuje poruchy nálady a psychotické stavy. Mánie, psychóza, následný pád do deprese. Všechno to do sebe zapadlo až zpětně. V té chvíli už bylo pozdě to zastavit vlastní vůlí.
Dnes už se na to dívám jinak. Léky beru poctivě, ne proto, že bych měl pocit, že mě omezují, ale protože vím, jak vypadá život bez nich. Vím, jak nenápadně se to může rozjet a jak přesvědčivě vám vlastní hlava dokáže namluvit, že jste v pořádku právě ve chvíli, kdy nejste. A přesně v tu chvíli děláte rozhodnutí, která vás mohou stát strašně moc.
Moji zkušenost s léčbou popisuji v článku o životě s léky.
Napsat komentář