Duševní nemoce jsou koktejl smíchaný z genetických predispozic, raných zážitků a prostředí. Přesto nelze odhadnout u koho se se projeví a kdy. První „epizody“ hlavně u psychóz mohou být ochromujícím zážitkem, ale pokud se rozeznají včas, je možné se vyhnout jejich většímu zásahu do života.

Spouštěče

Duševní nemoci se nejčastěji poprvé objevují v období dospívání od přibližně 15 let a mladé dospělosti, poté mezi 25. a 40. rokem života, kdy se vytváří a stabilizuje osobnost jedince. Během dospívání dochází k mnoha změnám, přidává se stres – zvláště u osobnostních poruch, které často navazují na již vrozenou citlivost a pokud chybí opora, nemoc se může naplno rozvinout. Vývoj osobnosti je ukončen okolo dvacátého roku, do dospělosti si člověk přináší nová nastavení a něco „svého,“ zároveň se pouští do zakládání vlastního života, práce a stresu přibývá. V podobné situace se člověk nachází i o několik let později. Nemoci jako deprese, poruchy osobnosti, bipolární porucha se zde objevují často v reakci na větší stres, možná připomenutá nebo čerstvě způsobená traumata, těžkou životní situaci nebo ztrátu.

Premorbidní a prodromální fáze

Rozlišujeme část před propuknutím nemoci – premorbidní fázi a prodromální fázi po první atace. U některých nemocí, např.  u schizofrenie, se příznaky mohou objevovat již od dětství, ale mají stálou podobu a považují se za povahové zvláštnosti nebo se vytratí. Před první atakou se příznaky stupňují – zhoršuje se spánek, dochází ke změnám v řeči či myšlení, uzavření se do sebe, zhoršení výsledků v práci nebo ve škole. V některých případech psychóza „přepne“ velice rychle a dotyčný ani nemusí zaregistrovat, co se děje – změna myšlení může nabrat podobu, kdy člověk nevidí, co se děje s ním samotným, ale většinu události okolo sebe připisuje okolí nebo si je ani neuvědomuje.

Cesta tam a zpět – relaps

První epizody bývají šokem, ale jejich včasné podchycení může zabránit hospitalizaci a případnou léčbou si projít bez vytržení z vlastního prostředí. Mezi jednotlivými atakami, obdobími či epizodami bývají i klidná období, kdy si člověk připadá zaléčený. Po první těžké atace se často objevuje strach z relapsu, který propuká v reakci na podobné podmínky jako první ataka – stres, špatný spánek, těžší životní situace, ztráta. Přestože po zaléčení může laps působit jako selhání, někdy se prostě stane. Ovšem neznamená úplný pád na dno. V ideálním případě si díky předešlým zkušenostem člověk uvědomí, co se děje a využije poznatky získané během léčby, aby se průběh ataky nebo lapsu zmírnil a časem díky léčbě úplně vymizí. Je ale potřeba se nebát říct si o pomoc včas.

Zdroje:

Jak se projevuje začátek schizofrenie i jiných duševních nemocí – prodromální fáze? Online. Dostupné z: rodusevnizdravi.cz/prevence-dusevnich-onemocneni/432-jak-se-projevuje-zacatek-schizofrenie-i-jinych-dusevnich-nemoci-prodromalni-faze. [cit. 2025-11-12].

Co to je relaps a laps. Online. Adicare. Dostupné z: https://adicare.cz/zavislosti/nejcastejsi-otazky-k-zavislosti/co-to-je-relaps-a-laps/. [cit. 2025-11-12].