Strašně špatně se mi tentokrát hledala úvodní věta článku. Chtěla jsem říct, že je pravda, že poruchy příjmů potravy mají co dělat s tělem, jeho vzhledem a strachem z nepřijetí. Taky že je pravda, že do určité míry se asi nemůžeme krmit čokoládou pořád. Že když se z PPP uzdravujeme, je fajn, že na nás většinou dohlíží nutriční terapeut. Že proces uzdravování je často naplněn strachem z toho, jak bude naše tělo vypadat poté, jak mu sakra máme věřit. Je vůbec normální mít tak často hlad? Co když moje tělo potřebuje víc? Moje stará oblíbená jídla mi přestala chutnat, z některých mám strach a v podstatě netuším, co je „normální“ stravování. Udržím svou „zdravou“ váhu a můžu si nechat nějaká pravidla, která mě udrží hezkou, hubenou, zdravou a – 

Supr, našla jsem to. Nastolení a znovu nabrání váhy vám zachrání život, ale k úplnému dostání se z PPP si s váhou i doslova „přeprogramováváte“ mozek. Vaším cílem není, že si udržíte jedno číslo, ale že se najíte beze strachu. Naučíte se znovu rozpoznávat signály těla, které se díky jídelníčku znovu obnoví a ačkoli to bude asi chvíli trvat, budete moci svému tělu věřit. Začátkem se snažíte svůj strach rozeznat, kdy k vám mluví, co k vám říká. A půjdete proti němu. Potíží se strachem bývá jeho tendence se maskovat za jiné emoce. Možná se vám vysmívá, že nemáte disciplínu. Někdy zase, že vám vlastně už sladké ani nechutná. No, možná nechutná, ale stejně bych si ráda kostičku vzala, když si ji bere kamarádka. 

Co se zároveň pokouším říct, PPP se vám nacpe do každé části vašeho života. Nechat ji zase odejít, dovolit si se uvolnit nakonec může znamenat, že toho objevíte mnohem víc. Na druhou stranu samozřejmě možná i něco ztratíte, ať už pocit kontroly, krásy, sebevědomí. Ale právě tím se otevře možnost si to vybudovat znovu. Musíte jíst. Musíte jíst jídla, kterých se bojíte nejvíc, musíte sedět doma na zadku, když vám anorexie v hlavě řve, že nespalujete přebytečné kalorie. Jinak hrozí, že se zase vrátí. Ale vy víte, že to zvládnete. Že pod tím strachem něco je. Nakonec uzdravení je možné a je „jenom“ o tom, jestli si dokážeme po dlouhé době sednout k něčemu, co máme rádi, aniž bychom to později nějak kompenzovali. Opakovaně, ne jednou. Dokud ten strach a křik v hlavě nezmizí, ne dokud nenaberu to správné číslo. I kdybych ho nabrala, pořád musím hlavně „přeprogramovat“ svůj mozek.

Pro více k tématu doporučuji podívat se také na blog nebo YouTube Tabithy Farrar:

FARRAR, Tabitha. Eating Disorders Recovery Blog. Online. Dostupné z: https://tabithafarrar.com/2019/06/eating-disorder-recovery-the-brain-doesnt-magically-heal-itself-you-have-to-neurally-rewire-it/. [cit. 2025-09-15].

Autor: Anna Ž.