Dětství, které mělo být bezpečným útočištěm, se změnilo v boj o přežití. Vzpomínky, které nikdy nezmizí, a jizvy, které nejsou jen na těle. Tento příběh není jen o bolesti, ale i o cestě k uzdravení, síle přežít a najít svou vlastní hodnotu navzdory minulosti. Narodilo jsem se v Chebu, ale vyrůstalo v dětském domově v
Bojovat s duševní nemocí znamená čelit nejen výkyvům nálad, ale i vlastnímu kritickému hlasu, který říká, že nejsem dost dobrý. Učím se ho umlčet a být sám sobě spojencem, ne nepřítelem. Život s duševní nemocí není jen boj s vlastními myšlenkami, emocemi a výkyvy nálad. Často je to boj s něčím mnohem záludnějším – s vlastním přesvědčením, že nejsem dost dobrý. Že všechno, co
Tento článek bude upřímný, surový a možná i nepohodlný ke čtení. Ale právě proto je důležité ho napsat. Sebevražda je jedno z největších tabu naší společnosti. Lidé o ní mluví šeptem, nebo ji raději ignorují. A když už na ni dojde řeč, často se ozve jednoduchý verdikt: „To je zbabělost.“ Ale je to skutečně tak? Pokusím se tento článek napsat
Někdy se zdá, že svět očekává neustálou aktivitu, zatímco já se snažím jen projít dnem. Pasivita nebyla volbou, ale součástí mého života. Proč je tak těžké najít motivaci, i když vím, že bych měl něco dělat? Už od dětství mi bylo občas vyčítáno, že s ničím nepomohu. „Proč něco neuděláš?“ nebo „Všechno za tebe musíme
