Každý na trauma reaguje jinak a není záruka, že se u obou dvou lidí, kteří si prošli traumatem, vyvine PTSD. Zajímavým faktorem pro PTSD, ale také pro disociativní poruchy a projevy disociativního spektra je neurodivergence. Zatím statistiky provedené na základě dotazníků naznačují, že u lidí s autismem by se mohla častěji objevovat disociativní symptomatika, obzvlášť ve spojitosti s traumatem či jinými nepříznivými zkušenostmi. Bohužel chybí důkladnější odborné studie zabývající se vztahem mezi autistickým spektrem a disociativní poruchou identity, zatím ovšem autismus představuje výzvu jak v podobě duální diagnózy s DID, tak v záměnách diagnóz.
Disociativní porucha identity
Samotná disociativní porucha identity obvykle vzniká v dětství jako reakce na traumatické události, které obvykle trvají delší dobu. Dětská mysl se snaží trauma zpracovat, pokusí se tedy „přizpůsobit“ svému prostředí odštěpením od své zatím nerozvinuté osobnosti. Procesem disociace si rozvine tzv.. altera, alternativní osobnost, která dokáže danou situaci uložit a zpracovat. Alteři mezi sebou mívají disociační bariéry, tedy dítě si celou traumatickou událost nemusí pamatovat, stejně jako si druhý alter nemusí pamatovat jeho prožívání. Jedná se vlastně o podobný princip jako u post – traumatické stresové poruchy, která ovšem nezpracované zážitky nerozděluje, ačkoli disociace u ní jsou také možné. Předpokládá se ale, že u DID si mozek zapamatuje, že disociace tehdy fungovala a pokud se trauma kupí dál, pokouší se zážitky „organizovat“ ve snaze pokračovat dál. Opakovaná disociace tedy může vést k tomu, aby se neslučitelné zážitky nemusely integrovat do jednotného prožívání. S dalšími disociacemi se pak mohou pojit další „štěpení“ a systém se rozšiřuje. Alteři se poté mohou projevovat jako vnitřní hlasy, emoce přicházející zdánlivě odnikud, změny v chování a výpadky paměti či někdy i tělesné projevy – změny v hlase, schopnosti mluvit, pocit ochrnutí různých končetin.
Autismus nebo DID?
Oproti DID je autismus víceméně vrozený. Jeho projevy a vývoj se mohou rozvinout sice později, ale kořeny vznikají již v raném vývoji dítěte. Představuje výzvu v sociálních interakcích, intenzivnějších emocích a větší senzitivitě vůči okolním podnětům. Hodně lidí s autismem si díky němu také zažily šikanu od vrstevníků či se naučily svůj autismus potlačovat a maskovat, ovšem za cenu ztraceného pocitu identity. Právě maskování nebo těžká komunikace se dá zaměnit za disociaci, stejně tak disociace přichází jako reakce na přehlcení, ať už smyslovými podněty nebo emocemi. U autismu se také často objevuje pojem autistický „shutdown,“ který se zvenčí může podobat disociaci, ačkoli se jedná o rozdílné stavy. U obou může docházet k narušení schopnosti komunikovat, stažení se do sebe, přetížení, což se často při pojmenovávání stavů a diagnostice plete. Jedním vysvětlením většího výskytu disociativní symptomatiky společně s autismem by tedy mohlo být, stejně jako u PTSD, jednoduše snaha neurodivergentního nervového systém vyrovnat se světem, který mu nerozumí a někdy jde proti němu.
Nicméně typičtějším scénářem ve spojení s DID je samotné dětství strávené v traumatizujícím prostředí. Chybí pečlivější studie, které by spojení zcela vysvětlily, zatím se ovšem v komunitě hodně se mluví o komorbiditě autismu a DID. Zde už je jasnější, jak spojení může vypadat v praxi. Někdy se také dá setkat s názorem, že u autistických dětí se spíše setkáte s DID, protože nervový systém má tendence trauma zpracovávat odlišně – Proto by pro ni mohlo být „přirozenější“ najít si kreativní řešení jako DID, kdy si mozek vlastně rovná traumatické zážitky.
Co od sebe chci
Co jako další možnou souvislost zmiňuje Naomi na svém kanále, kde z vlastní zkušenosti mluví o životu s DID a zároveň autismem, je maskování. Nejen u lidí s autismem v komunitě s DID zmiňují, že někteří se alteři se mohou přizpůsobit tomu, co od nich situace vyžaduje, nebo co konkrétně od nich chtějí lidé. Např. pokud je člověku řečeno, že musí mlčet, může se vytvořit alter, který má potíže s mluvením. Stejně tak, když se autismus projevuje v sociálních interakci, která může být pro člověka náročná, vytlačí své původní projevy či osobnost a nabídne, co si myslí, že chtějí ostatní, často na základě jejich vlastního chování. Ne každý alter musí být nutně spojen s maskováním, ale je to možné. Např. část dívek a žen obdrží diagnózu autismu až v dospělosti, protože dokáží své potíže lépe maskovat nebo kompenzovat, ačkoli mohou vykazovat známky deprese až vyhoření. Ve snaze zakrýt své potíže může DID také hrát svoji roli a mít ochrannou funkci, přestože s jeho rozvinutím se objevují nové potíže. Využívání alterů k maskování může na trauma i pouze navazovat. U DID někdy s dalšími disociacemi dochází k novému „štěpení,“ protože už předtím disociace sloužila jako funkční obranný mechanismus, který se může časem upevnit, čímž postupně vzniká komplexní systém.
Integrace
V teorii by tedy v případě souvislosti vzniku altera a maskování u autismu integrace mohla představovat vhodné řešení. Vypůjčím si ale znovu Naomi, která uvádí, že ačkoli jedna z jejích alterek představuje „masku“ do společnosti, stále se jedná o jakési povahové vlastnosti a nelze ji jen tak vymazat, nechat splynout s ostatními. Každý alter vnikl jako část systému, jehož části se navzájem doplňují. Integrace či splývání/fúze alterů tedy představuje stejnou otázku jako pro ostatní, kterou si každý musí rozhodnout sám. Hlavní výzvou zde bývá tedy hlavně správné určení diagnóz a příčin vzniku. Rozpoznání autismu by mohlo pomoci nejen frontujícímu alterovi, ale také zjednodušit komunikaci s ostatními v systému a pomoci jednotlivým alterům při práci s traumaty.
Zdroje
Understanding The Connection Between Autism And Dissociative Identity Disorder. Online. Your Local Psychiatrist. Dostupné z: https://yourlocalpsychiatrist.nyc/rm-blog/understanding-the-connection-between-autism-and-dissociative-identity-disorder/. [cit. 2026-08-30].
DINCEL, Melodi a KARAYAGMURLU, Ali. An Investigation of Dissociative Symptoms and Related Factors in Autistic Adolescents. Online. Journal of autism and developmental disorders. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10803-024-06374-7. [cit. 2026-08-30].
Can Autism and Dissociative Identity Disorder co-occur?: Autistic Selves. Online. In: . Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=SC-XPBFYL8I&list=PLV_neUfC-B4s&index=19. [cit. 2026-08-30].
LLOYD, Mike. In Conversation…about Autism, Trauma and Dissociation (Part Two). Online. In: The CTAD Clinic. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=6T2i52bmrrk&list=PLV_neUfC-B4s&index=20. [cit. 2026-08-30].
Autistic Masking and it’s relationship to Dissociative Identity Disorder: Autistic Selves. Online. In: . Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=u65fTxM-W2k&list=PLV_neUfC-B4s&index=21. [cit. 2026-08-30].
Napsat komentář