Deprese mi začala při nezvládnutí maturity rok 2014 (a maminky nemoci „roztroušená skleróza 3. stupeň“).. teď v září mi bylo 30let…zvládala sem vždy všechno od narození díky společnosti bratránka, který semnou byl od školky do školy….vybudovala sem si časem důvěru v sama v sebe..ale pokaždé když sem se vracela domů, vše začínalo od znova..asi tu
Hluboký ponor do temných vod deprese očima člověka, který třikrát čelil její devastující síle. Intimní zpověď o boji s nemocí, která není vidět, ale dokáže člověka uvrhnout do propasti beznaděje a zoufalství. Někdy se dívám na své staré fotografie a nepoznávám se v nich. Ta tvář, ty prázdné oči, ta nepřítomnost života – jako bych hleděl na cizího člověka. „Proboha, co
Dětství jsem díky prarodičům měla pěkné. Mamka na mě neměla nervy, ale byla to spíš moje kamarádka. Silné deprese jí provázely od mého narození. Díky otestování IQ 150 neměla nikdy ID. Po 50. roce několikrát otrava Diazepamem a nakonec v 61 letech si to pojistila Rohypnoly a vanou. Povedlo se. Já odmala měla spousty zájmů
Ahoj, následující příběh není můj. Nemám možnost do něj zasahovat, je to příběh v rodině. Tak nevím, jestli to vůbec někomu může pomoci. Možná to sem vůbec nepatří a nikomu to nic nedá. Ve zkratce, je to příběh dospívající dívky, říkejme ji třeba Magda. Diagnostikovali ji hraniční poruchu osobnosti. Navíc má jinou sexuální orientaci. Vídala
Někdy se přistihnu, jak sedím v místnosti plné lidí a zoufale toužím, aby si někdo všiml. Ne mého smíchu, ne mých vtipů, ale těch drobných trhlin v masce, kterou nosím. Jsou to malé momenty – když se můj úsměv na vteřinu zatřese, když můj hlas mírně zakolísá, nebo když se můj pohled na chvíli ztratí
