Příběh Adély
Vyrůstala jsem v neproblematické rodině, vztahy s rodiči i sourozenci jsem měla vždy celkem dobré. Ve škole ani s kamarády to taky nijak vážně neskřípalo. Přesto jsem v době dospívání začala pociťovat pocity prázdnoty a tísně. Život mi připadal nesmyslný. Nejenom můj, ale život obecně. Pachtění pro věci a zážitky, které stejně pominou, přijde další
Roky jsem si myslel, že selhávám. Až diagnóza schizoafektivní porucha mi ukázala pravdu.
Několik let jsem žil mezi dvěma extrémy. Ve chvílích, kdy jsem byl nahoře, jsem zvládal víc než kdy dřív. A ve chvílích, kdy jsem padal, jsem sotva zvládl vstát z postele. Dlouho jsem si myslel, že je to o výkonu, vůli a charakteru. Dnes vím, že to byl začátek nemoci, která si mě postupně začala
Příběh Dominiky
Jmenuju se Domča. Vystudovala jsem tříletý obor ošetřovatel na zdravotní škole v Táboře a 4. září 2023 jsem nastoupila jako pečovatelka do Alzheimer Home. Narodila jsem se předčasně. Od narození jsem měla problémy s levým okem a už na škole se začalo ukazovat, že mám problémy s pamětí. Od malička jsem vyrůstala na vesnici se
Fakt jako
-
Cyklothymie – Na bipolárním spektru
Rozlišujeme tři bipolární poruchy. Bipolární poruchu typu I., kdy člověk zažije alespoň jednu manickou epizodu, bipolární poruchu II. typu, kdy převažují depresivní epizody a hypománie. Trojici uzavírá cyklothymie, kdy člověk nedosahuje takové vážnosti symptomů, aby se mohla diagnostikovat bipolární porucha – jsou přítomné mírnější deprese a hypománie, proto se často označuje za mírnější formu bipolární
-
Disociace. Stav, kdy jsi tady… ale zároveň tak trochu mimo
Jsou chvíle, kdy se něco nenápadně změní. Sedíš v místnosti, mluvíš s lidmi, reaguješ, všechno běží normálně, ale uvnitř máš pocit, že jsi o krok vedle. Jako bys nebyl úplně součástí toho, co se děje. Vnímáš svět, ale nedotýká se tě tak, jak by měl. Emoce jsou slabší, vzdálenější, někdy úplně otupené. Někdo to popisuje
-
Co je schizofrenie doopravdy. A proč ji většina lidí chápe špatně
Když se řekne schizofrenie, spousta lidí si představí „rozdvojenou osobnost“ nebo nebezpečného člověka, který neví, co dělá. Jenže realita je mnohem tišší a mnohem méně nápadná. Ve skutečnosti jde o onemocnění, které zásadně mění způsob, jakým člověk vnímá svět, přemýšlí o něm a prožívá sám sebe. A právě proto bývá tak nepochopené. Ne proto, že
